Příroda
 

Památník Leoše Janáčka - HUKVALDY

K historii Památníku Leoše Janáčka na Hukvaldech

Tři měsíce po slavném provedení Její pastorkyně v pražském Národním divadle jmenovala
rodná obec Leoše Janáčka svým čestným občanem. V poděkování obecnímu výboru se
skladatel vyznává: “Vždyť víte, že s celou duší lnu k těm našim chaloupkám, k těm lesům,
ku všemu jak to leží a běží pod Hukvaldy!” Nebyla to jen zdvořilostní slova, Janáček se
pravidelně na Hukvaldy vracel a trávil v rodině Sládkových dny plné pohody o letních
prázdninách, někdy zajížděl i o vánocích a na jaře. Není divu, že zatoužil být skutečným,
ne pouze svátečním občanem Hukvald. Dva z jeho sourozenců, se již počátkem století
vrátili do Hukvald: František, i když ne nastálo, přijel až z Petrohradu a v r. 1905 si
tu koupil domek, který na Velké Straně (nyní Podoboří) postavil v roce 1790 Jiří Strnadel.
Pečlivost, se kterou František nakreslil plány domku nasvědčuje tomu, že chtěl dům
zvelebit a na stáří se v něm trvale usadit. Tři roky po nabytí však ve věku 52 let
zemřel a jeho žena Máša, která byla na Hukvaldech cizinkou, koncem roku 1921
prodala dům švagrovi Leošovi a za čas se odstěhovala k polským příbuzným.
Trvalým obyvatelem domku byla rozvedená sestra Josefa. Janáček byl na svůj
“zemanský statek” náležitě hrdý i když stoletý dům mu občas dělal starosti - bylo třeba
opravit střechu, vysušit sklepy. V lednu 1928 zavádí do domku elektřinu, o tři měsíce
později se pouští do přístavby horní světnice, kterou chce mít do léta připravenu
pro vzácnou návštěvu, paní Kamilu Stösslovou. S ní tráví počátkem srpna
v hukvaldském domku poslední dny svého života.

Ve své poslední vůli odkázal Leoš Janáček domek s lesem, polem a zahradou
obci Hukvaldy a k tomu přidal částku 20.000 Kč na údržbu. Doživotní právo na
užívání měla skladatelova žena Zdenka, samostatnou světnici vyhradil sestře
Josefě. Pro případ, že po smrti obou jmenovaných nebude mít o bydlení
v domku nikdo z rodiny zájem, Janáček určil, že má být světnička dána k
dispozici neženatému učiteli nebo neprovdané učitelce s povinností dohlížet
na dům, dva hlavní pokoje měly zůstat v nezměněném stavu.

Zdenka Janáčková zpřístupnila domek veřejnosti 17. července 1933. Zpočátku
býval otevřen jen při významných událostech nebo pro předem ohlášené návštěvy.
V době války až do roku 1945 v něm bydlela rodina četnického strážmistra, od r. 1948
rodina učitele Petra Eliáše. Za jejich pobytu byla provedena částečná úprava vnitřních
prostor. Obec pečovala o dům do r. 1959. Na základě vzájemné dohody podepsané na
podzim r. 1962 mezi Československým státem a Českým hudebním fondem došlo “v zájmu
dokonalé péče o Památník Leoše Janáčka” k převodu majetku do vlastnictví nestátní
organizace Český hudební fond v Praze, který nechal provést základní opravy a za
spolupráce brněnských janáčkovských odborníků instaloval v horním pokoji expozici,
dokumentující Janáčkův vztah k rodnému kraji.

Smlouvou ze dne 5. 10. 1994 darovala Nadace Český hudební fond hukvaldský Památník
Nadaci Leoše Janáčka, která po vyřešení vlastnického sporu přistoupila v loňském roce ke
generální opravě celého objektu. Při opravě se snažila co nejvíce přiblížit základní
vzhled domku stavu, v jakém jej v r. 1928 Leoš Janáček opustil.

Historická část Památníku uchovává interiér domu v původním stavu Janáčkova užívání:
salón, ložnice, kuchyně jsou zařízeny tak, jak si je Janáček přál a užíval.

Naučná expozice se odkazuje ke skladatelovým pobytům na Hukvaldech. Veřejnosti slouží
také nově vytvořený hudební salon; zde si návštěvníci mohou poslechnout špičkové
nahrávky Janáčkových skladeb, v budoucnu též shlédnout hudební filmy o skladatelově životě a díle.

Zdroj: www.janacek-nadace.cz

Hotel & Garden U Holubů v Čeladné hodnocení